Cesta

Luci, jaká byla tvoje cesta k tomu, co dnes děláš?

Jsem člověk hodně emotivní a odjakživa jsem potřebovala klid – v životě i v práci. Dlouho jsem působila ve zdravotnictví jako masérka a pracovník wellness a balneo, ale cítila jsem se tam jako ve fabrice. Netěšila jsem do práce, upadala jsem do pochmůrných nálad bez energie.  Za podpory rodiny jsem se během mateřské rozhodla realizovat svůj nápad – tvořit, aranžovat a dekorovat. Jenže již od začátku mi bylo jasné, že moje tvorba není pro všechny. A tak jsem ateliér spojila se salónem za účelem relaxace a masáže.

Co pro tebe tohle spojení znamená?

Je to kombinace ekonomické jistoty a mé vlastní seberealizace. V masérně pracuji s lidmi, naslouchám, vydávám hodně energie. Kreativní tvorbou se dobíjím. Pro mě je tvoření něco jako meditace.

Když tě poslouchám, máš v sobě tvořivého ducha již od dětství, že?

Ano, to je pravda. Už jako malá jsem milovala vůni pastelek a papíru… Také jsem šila na panenky, dělala účesy, neustále něco aranžovala. Byla jsem všestranná a tvoření mi přinášelo klid. Už tehdy jsem si uvědomovala, že tvoření je vlastně taková moje meditace.

Co bys poradila lidem, kteří žijí v domnění, že nemají talent? Rádi by tvořili, ale nedokážou se zbavit obav?

Myslím si, že aby člověk tvořil, nepotřebuje mít ani talent, ani vystudovanou školu umění. Ano, bylo by krásné prožít čas studia a mít talent, ale né každý má odvahu, sebevědomí nebo finance. Já jsem rok studovala školu aranžování a designu a nebyla jsem úplně marná (smích) bavilo mě to, ale musela jsem studium ukončit z finančních důvodů. Jsem tedy spíše samouk a nechávám při tvoření pracovat mou citlivost, která mi pomáhá a díky ní jsem tam, kde jsem teď. Nějaké základy mi zůstaly z časů studia. V ateliéru vedu také tvůrčí workshopy. Učím lidi, že není nic špatného na tom hledat inspiraci v knížkách nebo na internetu, díky tomu se rozvíjí naše fantazie, ale je dobré dát si pozor a nesnažit se podlehnout dokonalosti předlohy, protože každý tah rukou je originál a více záleží na tom, jaký pocit náše tahy přinášejí než jestli jsou stejné podle předlohy. Jde jen o to tvořit, tak jak to cítíte, antak, aby vás to bavilo. Nemusí to být dokonalé… Pro mě je mnohem důležitější ten prožitek okamžiku, ponoření se do tvorby. To je to, co jsem zažívala už v dětství, když jsem malovala a aranžovala – soustředění, klid, radost.  Značka LU má svůj příběh a já si moc přeji, ať rozdává radost a odvahu všem, kreří váhají jít vlastní cestou.

Tvorba jako meditace / Rozhovor s Lucií Kenderovou

OD mamavlese.cz

S Lucií jsem se poprvé setkala v roce 2023 na skupinové výstavě Tvůrci z Krušných hor – Umění nás spojuje v Galerii Kryt, kde se představilo několik lokálních autorů z našeho regionu. Od té doby se s Lucií potkáváme pravidelně na jarmarcích a kreativních akcích. V poslední době ještě častěji, protože její Ateliér lu se nachází jen pár metrů od Galerie Josefa Lieslera, kde pracuji.

Lucie mě zaujala nejen svou tvorbou, ale také svým přístupem. V dnešní době není vůbec jednoduché podnikat, pronajmout si vlastní prostor a provozovat ateliér. Ona do toho ale šla s jasným záměrem – spojit všechno, co umí a co miluje: relaxační masáže, bylinky, přírodu a tvorbu. Přečtěte si její příběh o hledání klidu, radosti a rovnováhy.